Chtěl bych být bohatý

Vložil: Jan Losenický, neděle , 20. prosinec 2009 v 16:03:17

/Vánoční zamyšlení nad smyslem bohatství/

Když jsem byl malý, věřil jsem na Ježíška a chtěl jsem být bohatý. Během dospívání jsem pochopil, že Ježíšek není, a bohatství se mi jako bohémovi hnusilo. Jak jsem stárnul, pohnulo se ve mně svědomí a já jsem zase začal věřit a nalezl jsem smysl bohatství. Ano, chtěl bych být bohatý.

Když se o někom řekne, že je bohatý, má to většinou pejorativní význam a kdo nechce urazit, použije raději  slovo zámožný. Ale výraz bohatý je odvozen od stejného základu jako slovo bůh a to k nám přišlo ze staroindického bhaga-, což je epiteton, který znamená „dávající“. V tomto kontextu je stvoření člověka k obrazu božímu srozumitelné i blbcům. Člověk byl stvořen, aby dával! No a Vánoce jsou tedy svátkem hojnosti a bohatství v původním smyslu toho slova.

Jak už to tak bývá, chudý člověk může být bohatý, kdežto majetný člověk je zhusta ubohý! Ubohý je ten, kdo dává jen proto, aby zase něco dostal, když ne hned, tak třeba ve chvíli, až bude jeho majetek v ohrožení.

Představte si tento příběh. Chudý a hladový člověk jde ze zoufalství ukrást zámožnému sousedovi slepici. Přeskočí plot a boháč zrovna vyjde na dvůr. „Jé, to je náhoda, tak dlouho jsme se neviděli,“ přivítá svého chudého bližního, pozve ho ke stolu, pohostí ho a na rozloučenou mu dá deset kuřat. Jsou tři typy chudých lidí, typ hamižný (v moderní společnosti socialistický), který si začne přísun kuřat nárokovat a příště bude chtít krávu s telaty a s půlkou sousedovy polnosti, typ pokorný (chudý duchem, dnes již archaický), který kuřata rozdělí mezi své bližní a příště se bude snažit nekrást, ale nějak se uživit (anebo aspoň krást u méně nebezpečného souseda), a typ učenlivý (v moderní společnosti kapitalistický), který se uskrovní, nechá pět slepic dorůst a pak část chová na vajíčka, kuřata prodává a zbohatne.

Kde ten příběh vázne? Hned na začátku samozřejmě. Když v naší přítomnosti někdo někoho načapá na svojí zahradě, žene ho většinou (v tom něžnějším případě) holí ven, případně na něj pošle svého pitbula. Takových bude dnes určitě tak devět z deseti majetných lidí. „Jeane, vyžeň toho žebráka od mých dveří nebo mi nad ním pukne srdce,“ vzdychá devět z deseti českých lordů. A devět z deseti ostatních je zase socialisticky nárokujících (ti opravdu chudí dostávají od bohatších bližních skrze sociální systém, ale nestačí jim  to). Schválně jsem napsal „ostatních“, protože si většina populace, která nikdy nepoznala, co je to chudoba (třeba ta indická), myslí, že je chudá, ačkoli by měla z čeho rozdávat. O chudobě duchem, totiž pokoře, nevědí bohužel nic.

Oscar Wilde pěkně napsal, že majetek lze ukrást, ale pravé bohatství nikdy. A tak vám všem přeju, aby bylo ve společnosti stále více opravdu bohatých lidí, aby Bůh aspoň kouskem bohatství potrefil i vás a aby u vás byl o Vánocích Ježíšek a ne červenolící pán s nákupním vozíkem.



* pokud se Vám článek líbil, hlasujte pro něj zde

Zatím jste nepřidal/a komentář a nebo jste zadal/a špatný kod!!!

Jméno:
Text příspěvku:
Kontrolní kod:

( 1 ) * Karel * 2009-12-21 11:47:33 * 11:47:33
A přeju všem bezdomovcům, aby tuto a další kruté zimy neumrzli. K

1 z 1