Tady je ale útulno!

Vložil: Martin Šíl, úterý , 6. leden 2009 v 08:50:50

Je začátek roku, všude samá předsevzetí, svět se pere, u nás se to taky skoro mele.

Je začátek roku, všude samá předsevzetí, svět se pere, u nás se to taky skoro mele a já se rozhodl, že tohle psaníčko do blogu nebude vůbec závažné. Ono toho je jinde závažného až dost. A o čem že budu psát? Zrovna jsem si všiml, že mám v pracovně zase tak trochu binec. Spíš menší než větší (ještě je vidět podlaha). Mě nepořádek nevadí, spíše naopak. Mám svůj chaos rád a dobře se v něm orientuji. Důležité věci hledám jen v okamžiku, kdy si v pracovně uklidím.

Právě a jen tehdy pak bloudím z rohu do rohu a převracím předmět za předmětem, otvírám zásuvky... a samozřejmě nadávám sám na sebe, co jsem to za troubu, že jsem si uklízel. Takže co s mým novoročním bincem? Nic, nechám ho žít jeho tempem, on vyroste a sám nabyde do rozměrů vhodných pro ráznou akci. Ovšem, to má ještě čas.

Při tom dnešním pohledu na svůj nepořádek jsem si ale poněkolikáté uvědomil, že zřejmě patří k mému zútulnění pracoviště. A mám to štěstí, že si jej zútulnit mohu. Mám ho totiž doma. Hned vedle ložnice, takže ranní cesta do práce je vskutku krátká. Ten kamrlík je koncetrací příjemných věcí. Na jedné stěně uhlem namalovaný kouzelník z jeskyně Trois Frére, naproti němu rukou malovaný plakát na corridu z roku 1974 (v Madridu tehdy zápasil český matador Jan Roháč - moc krásný dárek od kamarádů), po zemi a skříňkách poskládané všechny mé nástroje a suvenýry z cest... a samozřejmě počítač a diář; dvě nezbytnosti doby a profese.

Když to tak po sobě čtu, zní to až romanticky, ale pokud by se nezaujatý návštěvník do mé pracovny podíval, viděl by jen binec. Ovšem binec můj, binec který mám rád a se kterým si rozumím. Samozřejmě jsem činil i pokusy, které měly vést k redukci nepořádku či k jeho pomalejšímu růstu. Ovšem nějak se míjely účinkem. Poslední z nich by nákup pěti kartonových krabicových šanonů. Nevím, jak to popsat líp. Koupil jsem je na začátku prosince, abych do nich naskládal neposlušné papíry, co se většinou povalují vedle počítače a nevejde se tam kvůli nim hrnek s čajem. Dnes se mě žena má - slunce mé duše - zeptala, co to je za binec, do kterého pořád kope, kdykoliv se přiblíží k mému stolu. Tušíte správně. Ležely na podlaze, ještě zalité ve fólii, aby se nerozutekly jednotlivě po světě. Inu, zútulňuji rád, zútulňuji dobře.

Až se někdy náhodou ocitnete u někoho mě podobného, tak vás za něj prosím, nespílejte mu do bordelářů a čuňat. Jen tiše vzdychněte a vlahým hlasem proneste: Tady je ale...útulno. Uvidíte, že mu to udělá radost.

* pokud se Vám článek líbil, hlasujte pro něj zde

Zatím jste nepřidal/a komentář a nebo jste zadal/a špatný kod!!!

Jméno:
Text příspěvku:
Kontrolní kod:

( 1 ) * zuzna * 2009-01-06 09:16:47 * 09:16:47
S útulnem bojuji celý svůj život, ale doteď jsem mu,jako všichni, říkala bordel. Je fakt, že někteří z mých přátel, kteří vyrůstali v hygienicky čistých domácnostech, když k nám přijdou a zjistí, že u nás se linka neleští třikrát do hodiny a že na konferenčním stolku v obýváku leží už půl roku klubko síťového kabelu, prohlásí "tady je tak útulno!". To je ten správný přístup!

1 z 1