Jak znovu začít?

Vložil: František Červený, čtvrtek , 8. leden 2009 v 06:58:56

Marné noční přemýšlení

Dnes jsem se v duchu vrátil o pár let zpátky. Připadám si trochu jako ten první den, kdy jsem si založil blog a přemýšlel, co že to tam vlastně budu psát. Asi jsem měl mladší hlavu, venku bylo tepleji, nic nezamrzalo a všechno bylo nějaké jiné. Dnes jsem se dozvěděl, že mě čeká první článek na tomto blogu a já byl nejdřív v pohodě, pak trochu nervózní, vystresovaný a nyní nemohu zkrotit třes celého těla z pocitu, že nic nevymyslím. Nepamatuji si, že bych se takhle cítil i tehdy.

Nepamatuji... Víte, vzpomínky jsou někdy zvláštní. Zatím jsem nepronikl do systému jejich ukládání a tak se mi ukládají, jak se jim zlíbí. Kolikrát v nich mám i několikaletou mezeru. Pamatuji si, že jsem byl malý. Ano, stejně jako Vás i mě tahle skutečnost dodnes překvapuje. Je vůbec možné, že jsem to byl stále já?! Z dětství mám spousty vzpomínek. Bydleli jsme tehdy v dnes již zaniklé obci Vernéřov a měli jsme světle modrou Oktávii. V Oktávii se vozilo občas i uhlí na topení a nakonec jí nahradila stejně modrá Škoda 110MB. Jezdil jsem na kole s přídavnými kolečky, které mělo řidítka do oválu a dodnes nechápu proč (nechápu ta řidítka, přídavná kolečka vzhledem k tehejšímu strachu z pádu chápu až moc dobře). Mezi domy jsem našel na zemi žiletku a dostal jsem vynadáno, že ji beru do ruky (jestli jsem se i pořezal už ale nevím). Chodil jsem vedle do domu k babičce a ta mě po obědě dávala spát. Namočila mi dudlík do cukru a vyprávěla pohádky v místnosti, ze které si pamatuji jen to, že jsem se díval na okno. Vzpomínám si, jak mé mamince spadl na nohu hrnec s vařící vodou a odvezla jí sanitka. Pak jsme se přestěhovali do Kadaně a ruch "velkoměsta" mi narušil ukládání do paměti. Jako dnes vidím, jak jsem místo školky chodil s tátou do práce a jezdil s ním a dědou ve Škodě 1203 na žně. Oni opravovali kombajny a já si to užíval. Ze svých školních let si ale už pamatuji jen okamžiky, kdy jsem měl rozbitou hlavu. To se mi na základní škole povedlo sice několikrát, ale i tak to mnoho vzpomínek není. Pak pomalu(ale jistě) nastal zřejmě problém s kapacitou a vzpomínky se rozdělily na podstatné a zapomenutelné. Škoda však, že jsem do té dělby nemohl zasáhnout. Ze střední školy si tak pamatuji jen první den a čtvrtý ročník. Se vzpomínkami souvisí i zapomínání. Je pozoruhodné, jak je zapomínání úměrné věku. V duchu si říkám, jak to asi bude vypadat za deset let, když již dnes nevím, co jsem dělal celou polovinu minulého roku. Mám z něho vlastně jen pohled na nabourané auto a pak skoro celý měsíc v Africe. Na co nesmím zapomenout je to, že se tu s Vámi setkám každý druhý čtvrtek. Jestli si to ale budu pamatovat i příští rok, nebo dokonce už za měsíc, to Vám slíbit nemohu.

No vidíte. Stále mě nic nenapadá a už jsem popsal půlku stránky. Jedno je ale jasné. Se mnou se tu budete dívat na fotografie (ale bohužel, stejně jako systém ukládání myšlenek i systém ukládání fotografií je mi zatím záhadou), možná trochu cestovat, poznávat zajímavá místa a akce. Také Vám povím o všem, čemu se věnuji. Budu doufat, že Vás něčím inspiruji a sem tam se tu budu zbytečně vztekat nad tím, co mi kolem vadí. Budu nad tím přemýšlet, ale beztak nic nenadělám... stejně jako se zapomínáním... stejně jako s vymýšlením dnešního článku.

* pokud se Vám článek líbil, hlasujte pro něj zde

Zatím jste nepřidal/a komentář a nebo jste zadal/a špatný kod!!!

Jméno:
Text příspěvku:
Kontrolní kod:

( 2 ) * Petr * 2009-01-13 20:10:49 * 20:10:49
Já si nejintenzivněji pamatuji zážitek z dětství, když mi bylo pět. Když si na to dneska vzpomenu, tak se mi naježí chlupy na krku. A to je mi už 30 let. A o co šlo? Při hraní v polorozpadlém JZD jsem viděl jak několik desítek metrů přede mnou stojí no asi... malý zelený mužíček.
A zase se mi ježí chlupy, brrr....

( 1 ) * Jozefka * 2009-01-08 08:53:36 * 08:53:36
S pamětí jsem na tom úplně stejně jako ty:) Taky mám poslední dobou pocit, že si víc pamatuji to, co už bych dávno neměla a to, co bych si ještě naopak pamatovat měla, tu dávno není:)...

1 z 1